S.O.

Nazdar, koťátka

 

 

No, začnu od začátku... je mi třináct, jsem malej rozmazlenej parchant z malé nudné vesničky, kdyby jste se do tohodle kýčem a nudnou buranskou nadřezeností prolezlým zapadákovem dostali, poznáte to tak, že z každého druhé strany na vás bude štěkat nějakej hafan, nebo, že se propadnete do děr pekelných na silnici. Občas mi příjde, že jsem tu jedinej génius co to má aspoň trochu srovnaný v hlavě (i když  to často neplatí nejen u naší věsnice). V mém pokoji tak říkajíc kopka či hrob, se ve slovech rodiny, hnízdím jako krtek. Jenže oni nechápou že tím hnízděním vyprodukovávám nejvíc nápadů, i když většina z nich jsou akorát... no... výměšek. Jsem excentrik a nebojím se vyjít v čemkoliv na ulici i na internet. Miluji psychologické debaty o tom, proč brouci polemizujou a lidi jsou na hlavu. V roce 2015 jsem poprvé měla svojí mini výstavu a zároveň dostala nějakou cenu, halelůja, čestné uznání v Lidicích za fotku. Samozřejmě že jsem u celé rodiny tak trochu šplhla, to jste ještě neviděli jejich nadšení když v roce 2016 jsem vyhrála i plnohodnotnou medaili (opět za fotku). To samé se opakovalo i letos a tajně doufám že i příští rok. K  mým dalším koníčkům a poníkům patří i cosplay, cpaní se jídlem (bohužel se tento koníček nesmí přehánět, protože pakt na vás na plovárně místo ,ČIČÍ' budou křičet ,Willy na obzoru'), dále tedy i kreslení, focení (překvapivě), zbírání komiksů, dívání se na south park a tak nějak skoro všechno, co se týká sedačky, postele či ledničky. Když už se fakt moje nohy rozhodnout vylézt z hrobu, začne tanec ke kterému patří hádání se s ostatními o dávné mimozemské historii piramid, urážení a tak dále...

​

No jo, vždycky tak trochu mimoň.

Možná bych se na to mohla vyprdnout, a nechat svět aby si trhnul. Ale vy víte co? Já radši budu rebel jdoucí svou cestou než srnou (ovcí již jsem) v davu. Víte proč? 

PROTOŽE ROCK N ROLL BABY!

​